Recenze: Kráter

Autor: Douglas Preston

Počet stran: 373

Série: Wyman Ford

Díl v sérii: třetí

Nakladatelství: BB/art


"A jen tak mimochodem," dodal, jako by nešlo o nic důležitého. "Je tu ještě jeden problém."
"Problém?"
"Zmínili jste se, že se ten asteroid rozdělil na dvě části, které nezávisle na sobě dopadly na povrch Země."
"Přesně tak."
"Chyba. Jednalo se pouze o jediný objekt."
"To není možné," nesouhlasil Mickelson. "Naši vědci si jsou jistí, že se jednalo o dva dopady. Jeden v Atlantiku, druhý v Kambodži."

O AUTOROVI

Douglas Preston studoval na Pomona College v Claremontu, kde se zabýval studiem biologie, matematiky, fyziky, antropologie, chemie, geologie, astronomie a anglické literatury. Po promoci začal pracovat v American Museum of Natural History v New Yorku jako editor, spisovatel a tvůrce publikací. Při svém působení v muzeu psal hlavně populárně-naučné knihy (např. Dinosaurs in the Attic). Po osmi letech v roce 1986 se přestěhoval do Santa Fe a stal se spisovatelem na plný úvazek. Často píše s Lincolnem Childem.
(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Douglas_Preston, celý životopis si také můžete přečíst na http://www.databazeknih.cz/zivotopis/douglas-preston-4810)

DĚJ

Wyman Ford, bývalý agent CIA, je vyslán do Kambodže, aby zjistil původ tajemných drahokamů.

Dopad meteoritu na pobřeží Maine zaujme spoustu lidí, dokonce i novináře. Ale jen dvě dívky jsou jím zaujaté natolik, že se ho vydají hledat.

Vědec z výzkumného ústavu objeví ve vesmíru nevysvětlitelný zdroj gama záření. Zanedlouho je nalezen mrtvý. Z ústavu také mizí disk s přísně tajnými daty a zdá se, že po nich pátrá hodně nebezbečných lidí.

MŮJ NÁZOR

Musím říct, že jsem se na knihu opravdu moc těšila a nejen kvůli úžasné obálce, ale i kvůli obsahu. Vesmír mě vždy fascinoval.

Jako vždy jsem si nejdříve přečetla anotaci. No a jak jinak, opět jsem byla naštvaná sama na sebe, že  jsem udělala takovou hloupost. Zase. Ale po přečtení prvních čtyřech kapitol jsem změnila názor. V prvních kapitolách byly totiž zahrnuty pouze informace z anotace, takže jsem si vzápětí uvědomila, že vlastně nevím skoro nic. Nebyla to anotace u které byste si řekli, že knihu už nemusíte vůbec číst, ale bohužel v ní bylo poskytnuto dostatek informací na to, abych částečně odvodila, co se v knize bude dít dál.

Musím říct, že se mi Kráter opravdu líbil, i když jsem ho četla poměrně dlouho, ale to bylo dané mým, prací výrazně omezeným, volným časem. Kniha byla zajímavá, i když by se někomu mohlo zdát, že byl začátek trochu pomalejší, ale mně to nevadilo. Líbilo se mi více dějových liníí, člověk se při tom nenudí.

Naopak je nutné zmínit, že jsou v knize až moc často používané sprosté výrazy, které mi značně znepříjemňovaly čtení. Chápu, že pro dokreslení některých situací to bylo potřeba, ale myslím, že by se občas sprostá slova dala i vypustit.

Také mě trochu zklamal závěr knihy. Čekala jsem, jaké úžasné zakončení přijde a ono nic. Věděla jsem, že na sebe knihy ze série nenavazují, tudíž jsem věděla, že zakončení musí být v tomto díle, ale přesto čekala jsem trochu víc.

POSTAVY

Začnu jednou z hlavních postav. Tou byl Wyman Ford, bývalý agent CIA. Wyman mi byl od začátku sympatický. Kvůli svému poslání musel být tak trochu tajemný, což se mi opravdu líbilo. Není to takový ten typický hrdina, který vám nedá spát, ale pro mě měl zvláštní osobní kouzlo, které mě zaujalo. Části, ve kterých se vyskytoval (ať sám nebo s Abbey) byly zajímavé a akční.

Další z hlavních postav byla, jak už jsem zmínila výše, Abbey Strawová. Ze začátku jsem vůči ní měla trochu rozporuplné pocity. Částečně mi byla sympatická, ale z části bych jí nejraději jednu vrazila v naději, že se vzpamatuje. Během příběhu ale značně dospěla, takže jsem s ní pak už opravdu neměla nejmenší problém. Stejně jako u Wymena jsem části s ní četla nejraději.

Poslední z hlavních postav, které chci zmínit byl Mark Corso. Inteligentní vědec se snem a ideami. Pasáže s Markem se mi líbily hlavně kvůli vědecké stránce knihy. Jak už jsem řekla, vesmír mě vždy fascinoval a díky Markovi jsem se dozvěděla opět něco nového.

Postav bylo v knize samozřejmě více, ale tyto tři stojí za opravdovou zmínku. A abych o postavách nemluvila jen kladně, přidám jen pár jmen postav, které jsem opravdu z hloubi duše nenáviděla, protože byly nesympatické, egoistické a naprosto hloupé.
Byli jimi Randal Worth, narkoman a opilec, který naštěstí v příběhu nebyl moc dlouho.
Charles Chaudry, vedoucí projektu mise na Mars a Winston Derkweiler z téhož projektu, mi oba lezli na nervy svým povýšeným chováním. Člověk by řekl, že vědci se k sobě budou chovat slušně.

HODNOCENÍ

Kniha: ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Obálka: ♥ ♥ ♥ ♥ ♥