Když jsem četla Jíst, meditovat, milovat, byl právě jeden šedivý úterní večer. A pak se to stalo. Dočkala jsem se hlubokého nadechnutí, které mi vrátilo barvu do tváří a z něhož se mi doslova zatočila hlava. No páni... Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla, pak jsem pomaličku vydechla a cítila jsem, jak nabírám rovnováhu.
Ukrývala jsem se v koupelně snad třicátou sedmou noc za sebou - stejně jako po všechny předcházející noci - a vzlykala jsem. Vlastně jsem vzlykala tak silně, až se přede mnou na koupelnových dlaždicích tvořilo velké jezero slz a kapiček z nosu, skutečné jezero veškerého mého studu, strachu, zmatku a žalu. Už nechci být vdaná