Recenze: Labyrint: Útěk

Autor: James Dashner

Počet stran: 360

Série: Labyrint

Díl v sérii: první

Nakladatelství: Yoli

"Jestli se nebojíš, nejsi člověk." 

James Dashner je americký autor několika knižních fantasy sérií pro mládež, za něž získal celou řadu ocenění. Narodil se v roce 1972 v Georgii, ale nyní žije s rodinou ve Skalnatých horách. Série „The Maze Runner“ se stala krátce po vydání bestsellerem. "Spáleniště: Zkouška" je druhý díl trilogie (k níž existuje i „čtvrtý“ díl, zachycující události předcházející tomu prvnímu), první díl "Labyrint: Útěk" česky vyšel současně s uvedením stejnojmenného filmu. 

(zdroj http://www.bux.cz/autori/39057-james-dashner.html)

Pokud se tu ještě najde někdo, kdo neví, o čem Labyrint je, i když o tom celkem dost pochybuji, nastíním zde děj.
Plac, tak se přezdívá místu, které se nachází uprostřed labyrintu. Každý měsíc se na něj, pomocí jakési klece, dostane nový zelenáč, zpravidla je to nějaký chlapec a ani tentokrát to není jinak.
Příběh začíná ve chvíli, kdy sledujeme Thomase, jak ho klec přepravuje na místo určení a jeho prvotní šok z toho, co se stalo. Moc tomu nepřidá ani fakt, že si kromě svého jména téměř nic nepamatuje. Ale když mu ostatní chlapci vysvětlují situaci, že jsou uvězněni a odkázáni sami na sebe, rozhodne se, že se chce stát běžcem, prozkoumávat labyrint a pokusit se najít cestu ven.
Vše zažité se ale mění ve chvíli, kdy se v kleci objeví dívka se vzkazem, že je poslední. Tentokrát už skupina nesmí váhat, musí bojovat o život.



Nejprve začnu tím, že vám povím, jak neskutečně jsem se na tuhle knihu těšila. Až tak moc, že jsem se nejprve podívala na film... a do teď jsem nepřestala litovat.
To, že se mi začátek příběhu nelíbil přisuzuji tomu, že jsem věděla, co můžu čekat, tudíž mě to nenadchlo tak, jak jsem předpokládala. Ano, určitou vinu na tom mají i vysoká očekávání, která jsem měla.
Naštěstí se to asi po deseti kapitolách zlepšilo. Přišly scény, které jsem ve filmu neviděla a konečně jsem se mohla v klidu začíst. To už jsem potom stihla knihu přečíst za den. Ale abych nepředbíhala, začnu hezky od začátku, tentokrát tím, co se mi nelíbilo.

To, že nás autor v podstatě hodí do příběhu a skoro nic nevysvětlí, to dokáže naštvat, ale nevadilo mi to tolik, jako nevysvětlený slang, který placeři používali. Jasně, po několika kapitolách jsem si dokázala odvodit, co asi říkají, ale copak by bylo tak těžké napsat dozadu slovník? Co když jsem si nějaká slova vysvětlila špatně, no, prostě bych ráda znala přesný význam.
Další věc, ze které jsem trochu nesvá je telepatie. Nebudu to více rozvádět, kvůli spoilerům. Vy, co jste četli, víte na co narážím a ti, co se teprve na čtení chystají, to zjistí. Jsem opravdu zvědavá, jak si s tím autor poradil v dalších dílech.
To by bylo z těch negativ všechno, teď k těm světlejším okamžikům. Co se mi opravdu, ale opravdu hodně líbilo, bylo celkové zpracování a hlavně postava Gallyho. Ten kluk přesně splnil moje očekávání. Rozhodně bych někoho takového nechtěla ve své blízkosti.
Celá myšlenka labyrintu byla také celkem zvládnutá a většinou působila uvěřitelným dojmem. Všechno vede k myšlenkám na to, zda by se dalo něco podobného vytvořit v současném světě.
Další pochvalu si kniha zaslouží za to, že když už si zvyknete na styl, jakým je napsaná, neodtrhnete se. Akce střídá napětí a záhadnost si drží po celou dobu příběhu.
Jo, abych nezapomněla, ještě jsem chtěla pochválit vysvětlení jmen, ale opět nebudu rozvádět kvůli spoilerům.
Sice jsem to tak trošku nakousla, ale ta chvála, co jsem pěla na Gallyho, nepatřila jenom jemu. Všechny postavy mi zde přišli hodně dobře zpracované a odlišné.

Thomas se ihned zařadil mezi mé oblíbence, protože se v něm odehrával boj strachu a odvahy. Snažil se přemýšlet a prostě působil jako zodpovědná postava, kterou si nejde nezamilovat. I když v některých chvílích se choval až moc dospěle, ale zase kvůli tomu, co zažíval, je to celkem pochopitelné.
Zato Teresu jsem si neoblíbila. Ta se mi zdála taková nijaká. Prostoru měla dostatek, aby se nějak projevila, ale bohužel se tak nestalo. Takže na ní jsem bez názoru.
Ale koho jsem si přímo zamilovala, byl Newt. Ani nevím, čím si mě tak získal, ale prostě byl bezvadný. Fungoval jako spolehlivý mozek, když všichni ostatní panikařili.

A teď už přejděme ke konečnému názoru. Abych pravdu řekla, když jsem dokoukala film, byla jsem zmatená a doufala, že kniha mi to objasní. Ale mám pocit, že po dočtení příběhu jsem ještě zmatenější a rozhodně to bude chtít druhý díl. Přečtení knihy nelituji, i když mě začátek nechytil tak, jak jsem čekala. Přesto si myslím, že Labyrint: Útěk si zaslouží místo mezi doporučovanými tituly, takže pokud jste ho ještě nečetli, sáhněte po něm.

HODNOCENÍ

Kniha: ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Obálka: ♥ ♥ ♥ ♥ ♥