Všechno, co jsem teď chtěla, bylo dostat se z toho. Najít způsob, jak si vytvořit co nejtvrdší slupku, kterou by smutek ani bolest nepronikly. Potom, co jsem mluvila s Oceánem, jsem si ale nebyla jistá, jestli se mi něco takového podaří. Možná jsem odsouzená ke smutku po všechny zbývající dny. Řekl mi, ať žiju... Nevěděla jsem, jak mu vysvětlit, že být naživu ještě neznamená skutečně žít.
Doba, kdy série Hunger Games oblétla svět je již dávno za námi, ale přesto se nám po téhle skvělé sérii občas zasteskne. A pokud ji rovnou nechceme číst znovu, jelikož ji už známe jako své boty, není nic lepšího, než se pustit do knih, které jsou jí podobné. A právě proto tu dnes pro vás mám pět tipů, do jakých knih se pustit, jestliže se vám už po slavné sérii zastesklo:
Rány náhle ustávají. Na chvíli se rozhostí ticho. Otřu si tváře; hřbety mých rukou jsou rudé. Ta krev mi připomíná, kdo jsem. Přináší s sebou novou vzpomínku. Nechápu, jak jsem něco takového mohla zapomenout. Přejíždím si po těle a pod kapucí nahmatávám kus dřeva - jílec mého meče. Zapomněla jsem na svůj meč. Zapomněla jsem, kdo jsem. Měl jsi někdy strach? Opravdový strach? Pokud se nad tím musíš zamyslet, pak je to jasné - nevíš, co je opravdový strach. Malým prostorem se znovu rozlehnou rány. Silnější, odhodlanější, než kdy dřív. Ti muži na druhé straně to chtějí skončit. Já taky.