"Víš o tom, že poslední školní drby tvrdí, že spolu chodíme?" Zastavila jsem se. Vytřeštila jsem oči a ruce jsem si složila přes hrudník. "Ale jsou to jenom řeči," dodal, máchl rukou a na rtech se mu objevil náznak úsměvu, který mě rozčílil.
"Zapůjčil jsem tě Gabrielovi, víš," dodal jen tak mimochodem. Jenom jsem zamrkala. "Pardon? Zdálo se mi, jako bys říkal, že jsi mě zapůjčil Gabrielovi?" "No páni," ozval se hlas na prahu, "mám já to ale štěstí, když dostanu do zástavy Ochránkyni." Těmito slovy se uvedl Gabriel Keene, apex Severoamerické centrální smečky kožoměnců.
Dnes tu mám další balíček, který mi poslala Fiadh. Na knihu mě nalákala poněkud netradičně, a to tím způsobem, že napsala článek o tom, že knihu prostě nemohla dočíst.
Takže jsem zvědavá, jestli mně se to podaří.
Read-a-thon je u konce a koho zajímá, jak jsem dopadla, může se mrknout do článku. Abych pravdu řekla, nepodařilo se mi číst úplně celý den, jelikož jsem musela dělat odpočinkové a bazénové pauzy, také jsem se neustále musela přesouvat ze zahrady domů a zase zpátky, jelikož jsem se nemohla rozhodnout, kde je větší vedro...
Ale nakonec jsem s celkovým výsledkem spokojená. Takže jak se mi dařilo?
Jenže to by Brenner nesměl udělat osudovou chybu a rozběhnout se za těma smradama. Jednoho z nich dostal, jelikož to byl kripl, ale to se dneska neříká. Měl na noze takový ty řemínky - při žebrání asi výhoda, při běhu naopak. Tak toho si Brenner podal, ovšem hned toho litoval. Rázem byl totiž kripl z něj. Určitě dostal pecku flaškou nebo nějakou tyčí, každopádně se mu po tý ráně totálně zatemnilo.
A je to tu zase. Jednodenní read-a-thon. Inspiraci jsem si vzala na blogu u Ady, která pořádá jeden týdenní prázdninový a mně se nechtělo čekat do 1., takže se rozehřejeme už zítra! Mám v plánu věnovat celý den pouze čtení (takže mi to jako obvykle určitě nevyjde), ale co, snaha se počítá.
Samozřejmě budu ráda, když se zapojíte!
Ale teď už k mým plánům.
>>Nebojte se. Přišli jsme vás vysekat ze šlamastyky. Jsme spojenci Kručiny, knížete Štěčanů. Právě se plaví na Volin. Cestou jsme narazili na posvátného bělouše a našli štít na dubu ve spáleništi. Potřebujeme vědět, odkud jsou.<< Stále žádná odpověď. >>Vím, že mě vnímáte,<< naléhal Goryvlad. >>Asi je tomu těžké uvěřit, ale neublížíme vám. Pojďte zpátky. Bude se nám hodit pomocná ruka. Protože tahleta,<< strčil tlapou do krvavé trofeje, >>už není dobrá ani na pozdní snídani.<< Bezdeché ticho se ještě prohloubilo. >>Copak? Řekl jsem něco nevhodného?<<
"Ale teď se to klepání ozve z Lisina pokoje. Dveře jsou pootevřené, lustr s princeznami rozsvícený. Opatrně nožem posunu pootevřené dveře a nakouknu dovnitř. Lisa leží v posteli. Má na nose brýle, zavřené oči a sípavě oddechuje. Obličej má bílý a ruce i nohy úplně nehybné. Pak zakloní hlavu dozadu, napne krk a s nohama na pelesti začne chrápat, chrápe, jako když pilou řeže. Říkám jí, ať toho nechá, ale je to pořád horší. Zařvu na ni, nůž už začal bodat..."
"Takže ty jsi opravdu požádala mocného Davida Ferrise o rozvod?" "Když jsem jí řekl, že jsme se vzali, pozvracela mě," prohlásil dotčeně můj manžel. "Cože?" Mal se rozesmál, až mu vyhrkly slzy z očí. "To myslíš vážně? Do prdele, to je neuvěřitelný. Škoda, že jsem to neviděl." Střelila jsem po Davidovi pohledem a snažila se do něj vložit co nejvíc opovržení. Prohlížel si mě, jako by mu to vůbec nevadilo. "Bylo to na podlahu," vysvětlovala jsem. "Nepozvracela jsem tě."
Shepley stál u dveří jako zamilovaný idiot a mával Americe, když vyjížděla z parkoviště. Zavřel dveře a pak se sesul do lenošky s tím nejsměšnějším úsměvem na rtech. "Ty jsi ale blbec," řekl jsem. "Já? Měl bys vidět sebe. Abby odtud zdrhala, div se nepřerazila." Zamračil jsem se. Mně nepřipadalo, že má Abby naspěch, ale když se teď o tom Shepley zmínil, rozpomněl jsem se, že opravdu byla po našem návratu hodně zamlklá. "Myslíš?" Shepley se zasmál, protáhl se v křesle a přitáhl si podnožku. "Nesnáší tě. Vzdej to."
Říkal jsem si, jaké pokoření by mi mohla budoucnost ještě přinést. A Bůh ve své moudrosti mi poskytl odpověď. Co třeba nehoda? Zlomíme mu kosti a pohřbíme ho pod sněhem! Občas si myslím, že Bůh má zvláštní smysl pro humor.
Dorazil mi jeden dlouho očekávaný balíček, kterého jsem se nemohla dočkat. No dobře, přiznávám, že se nemůžu dočkat každého balíčku, ale stejně...
Tentokrát se jedná o recenzní výtisky z Knihcentra, za které ještě jednou moc děkuji.
Ale teď už se pojďme podívat, co se v balíčku ukrývalo.
Dnes tu pro vás mám tip na knihu, kterou jsem si opravdu zamilovala a doporučuji ji všem na potkání. Takže pokud jste zatím tuhle sérii nečetli, rozhodně byste to měli napravit.
Pod vlastní krycí palbou se vrátil do auta a uviděl Lukáše, jak sedí opřený v sedadle a modrou košili na levé straně hrudníku mu máčí krev. Jaroslav cítil, jak jím proběhla vlna strachu. Přiskočil k Lukášovi, podebral dlaní jeho nehybnou ruku a zkontroloval tep. Dejchá... Ještě dejchá!
"Přidat, dámy! Chceme, aby všechny oči v klubu visely na našem tělíčku! Makáme!" Mallory probodla očima instruktorku, kterou jsme si pojmenovaly Aerobic-Barbie, pak zaťala pěsti a bojovně vykročila vpřed, ale já ji chytila kolem pasu dřív, než stihla udeřit ženu, jíž jsme zaplatili za to, abychom se mohly nasoukat do těsných džínů.
Dnes jsem byla navštívit naši malou městkou knihovnu, ve které se občas dá narazit na nějaký ten poklad. A i tentokrát jsem si vybrala dvě knížky. Jednu už mám dlouho na seznamu, pro druhou jsem se rozhodla teprve dnes ráno.
Dnešním tipem je kniha, kterou jsem vůbec číst nechtěla. Obálka knihy mě spíše odrazovala, ale nakonec jsem na ní slyšela tolik chvály, že jsem se nechala zlákat a výsledek? Rozhodně toho nelituji. A proto radím, nenechte se odradit obálkou!
"Jak chcete chytit Tillera?" houkl Halt, který právě otíral Berwickova koně. Na chvíli si tím přestal, ale kůň do něj šťouchl hlavou a Halt se dal zase do práce. "Myslím, že klíčový bude důvtip," odpověděl Farrel. "Po jedné nebo dvou salvách mu vysvětlíme, že řady jeho mužů notně prořídly, a požádáme ho, aby šel s námi. Když odmítne, tak ho majznu sekerou." "Máš o důvtipu zvláštní představu," poznamenal Crowley a skryl úsměv. Farrel na něj bez mrknutí pohlédl. "Chci ho majznout naplocho. Ne břitem."
Jsem v temném pohřebním ústavu sama se dvěma mrtvými těly dole v tátově balzamovací místnosti. Normálně bych si z toho nic moc nedělala. Když je váš otec majitelem pohřební služby, zvyknete si spát pod jednou střechou s mrtvými.