Ozval se šelest, nápřah, tichý švih a vřeštivé, křiklavé, páteří pronikající skučení každého nervu pod Dannyho kůží, zatímco všechno v pokoji na nekonečně dlouhou chvíli problikávalo nespočtem barev a vzduch získal barvu rozžhaveného zlata. Sekera se zabořila do matrace vedle něj a přišpendlila k ní žluté peřiny, pod kterými spal.
"Smrtje sklíčená a prohlašuje, že ji nikdo nemá rád, což je ostatně pravda. Ale ona chce, aby jí všichni přiznali její skutečnou cenu. Dokonce se říká, že se chce zabít. To ovšem není možné, což ji skličuje ještě víc. Její poradci jsou zoufalí."