Ty kluci si myslej, že když tady něco vyřídí, budou moct zůstat v Americe a mafie jim třeba sežene pizzerii nebo tak něco. Vymalujou kvartýr a auto je vodveze někam, kde zas vymalujou kvartýr jim. Nikdo už je víckrát neuvidí, jenže na Sicílii se po nich shánět nebudou. Když jsou to sirotci, nemaj rodinu, která by podnikla vendetu, což je v tom kraji pořád hodně populární.
Potřebuju tě. Nemusím se ptát, co tahle zpráva znamená, protože to vím, stejně jako vím, kdo mi ji poslal, i když přišla z čísla, které jsem nepoznala. Kate. Kate Atagonová. Už jen zvuk jejího jména mi ji opět živě přivolává - vůni jejího mýdla, pihy na kořeni nosu, skořicovou barvu na olivové. Kate. Fatima. Thea. A já.
Tentokrát se musím přiznat, že jsem vážně ostuda, protože se mi podařilo přečíst pouze jednu knihu. Jistou omluvou by mohlo být, že u druhé knihy, která má téměř 700 stránek se už blížím ke konci, takže snad listopad dopadne lépe.