Upalovala jsem k černému vchodu do boudy, chybělo mi jen pár metrů. Už jsem ji měla skoro na dosah, když se z krajiny vylouply stíny. Vynořily se zpoza skal a stromů, vystoupily ze samotné temnoty. Byli tak blízko, že jsem rozeznávala jejich obličeje osvětlené měsícem, upřené bílé oči, čelisti otevřené dokořán, špičaté zuby a odporné, vyhladovělé úšklebky.