Hladina laguny se začala chvět a vzápětí se z houští na protější straně elegantně vyplížil Cabaro. Byl štíhlý a dlouhý - téměř o polovinu delší než Brigan, dokonce i s břidlicovým slonem. S každým dalším krokem Cabaro urazil neuvěřitelnou vzdálenost. Kdyby se pohyboval plnou rychlostí, žádný tvor v celém Erdasu by před ním neunikl. Nebylo divu, že dokázal udržet svůj talisman v bezpečí po takovou dobu.
"Jenom bych chtěl, aby už přestalo pršet. Víš, nasadil bych si albatrosí náhrdelník a zvedl ruku k nebi a puf, modrá obloha je zpátky." "Mezi Velkými strážci žádný albatros není," poučila ho Mej-lin. "Já vím," odvětil. "No dobře, mí skvělí učitelé se k tomu možná nikdy nedostali, ale já to myslel metafyzicky." "Metaforicky," opravila ho. "Ale stejně se tam nehodí ani jedno z těch slov."
Náhle se rákosí rozestoupilo. Ozvalo se ohlušující zavytí a na člun jako blesk skočil obrovský tygr. Černý tygr s uhlově zbarvenou srstí s temně černými pruhy. Přistál na pytlech s kořením a zaútočil Abeke na hlavu. Ta uskočila a upustila luk. Uraza se ji vydala bránit, přestože byla mnohem menší než tygr. Sekali po sobě tlapami a skákali z pytle na pytel. Brigan za nimi běhal po palubě a snažil se zakousnout se tygrovi do ocasu.
Abeke přerušila hlasitá rána. V místě, kde předtím stála, led puknul. Všichni utíkali pryč, jenže prodlužující se prasklina postupovala rychle a Tárik v okamžení zmizel. Conor spatřil, jak si Ardujové lehají na břicho, a tak udělal totéž. Abeke a Rolan ho následovali. Essix látala nad dírou v ledu a vřískala. Na jasně modré vodní hladině nebylo nic vidět.
"Proč se tomu říká Žluč?" zeptal se Devin s pohledem upřeným na lahvičku. "To nezní moc lákavě." "To je jen vtip," odvětil Zeríf úsečně. "Já v tom nic vtipného nevidím." "Nektar už jsi ochutnal, ne?" Devin přikývl a při té hořké vzpomínce se ušklíbl, přestože samotný Nektar chutnal skvěle. "Tak teď," řekl Zeríf a nakrčil nos, "ochutnáš Žluč. Pak ten vtip pochopíš. Slibuju."
"To je sokol," žasla Zelenopláštnice. "A má jantarové oči!" "Je to samička," upřesnil Rolan. "Holka." "Jak to víš?" zeptal se žalářník. Rolan se zamyslel. "Prostě to vím." "Nejspíš by to měla být samička," uvažovala tiše Zelenopláštnice. Jako by najednou procitla z transu, pátravě se na Rolana zahleděla. "Jak je to možné? Kdo jsi?" "Jenom sirotek," odpověděl Rolan. "Musí v tom být něco víc," říkala si spíš pro sebe. "Jsem taky zločinec," doplnil Rolan. "Vlastně ten úplně nejhorší zločinec."