Serafina cítila, jak se jí podlamují kolena. Ucouvla před tou příšerou a na chvilku od ní odvrátila zrak. V tu chvíli spatřila miromarský národ shromážděný na její počest v amfiteátru. Byla jejich princezna, jediná dcera své matky. Kdyby je zklamala, kdyby uplavala jako zbabělec, kdo by je vedl, až se naplní matčin čas? Kdo by je bránil tak udatně jako Izabela?