Humbook je za námi

Včera v sobotu 15.10. se konal první ročník festivalu Humbook, pořádaný nakladatelstvími CooBoo a Fragment. Kromě lákavých workshopů, jako bylo například "Jak se vaří kniha", se na festivalu ukázalo několik slavných autorů.
A jak se mi tam líbilo?



Po brzkém vstávání jsem se kolem 7 hodiny vypravila na vlak, kde jsem se potkala s Marťou, která mi po celou dobu dělala doprovod.
Kromě mého vytrvalého otravování se po celou téměř tří hodinovou cestu nic nestalo.
To pravé vzrušení začalo až v Praze. Naše prvotní myšlenka byla, vydat se z hlavního nádraží na festival pěšky. Po třech lehkých zablouděních a přiznání, že opravdu nemáme orientační smysl, jsme náš plán změnily a vydaly se zpět na nádraží, kde na nás čekalo metro.
Ale nemyslete si, že ta naše pěší tůra byla úplně zbytečná. To zase ne. Od nějaké pochybné existence jsme se dozvěděly, že nám to moc sluší a jako bonus jsme se naučily kupovat lístky na metro ze strojku :).

zdroj

Naštěstí se cestou již nic výjimečného nestalo a díky skvělému značení cesty na Humbook, jsme se už ani neztratily.
Nedočkavě jsme se postavily do fronty, kde jsme byly cca 10 a čekaly na půl dvanáctou, až se začne pouštět. Nakonec se začalo pouštět až kolem 12, kdy už jsme začínaly být mírně otrávené, jelikož po dobu dvouhodinového stání nám i trochu sprchlo a fronta se neúprosně tvořila.
Ale hned jakmile jsme byly vpuštěné dovnitř, všechna otrávenost nás rázem přešla, protože Marťa si vyzvedla tašku s VIP poklady a k tomu jsme ještě dostaly dárek za prvních padesát příchozích. A jste zvědaví co to bylo? Že kniha, to je asi jasné, ale že to byla kniha, na kterou jsem si už opravdu dlouho brousila zuby? To mě potěšilo maximálně! Takže dost zdržování a já si domů odnesla Zemi příběhů, která má naprosto dokonalou obálku.
Pak už jsme se plné energie pustily do programu. Jako první nás čekala ruská autorka Natalja Ščerba, která představovala svoji knihu Časodějové. Přiznám se, že tohle mě moc neokouzlilo (možná to bylo tím, že neumím rusky, takže jsem nenasála tu pravou atmosféru) a když už jsme se začaly hodně nudit, opustily jsme tuto autorku a vydaly se na první workshop, a to právě na "Jak se vaří kniha". Bohužel, prostor byl malý a lidí hodně, takže jsme si našly místo vedle repráku, abychom alespoň něco slyšely, když už jsme nic neviděly. Jak je vám asi nejspíš jasné, ani tohle jsme moc dlouho nevydržely, proto jsme zahlasovaly o Nejlepší knihu festivalu a vydaly se na nějaký ten dlabanec. Mimochodem, ta bageta, co jsme si tam koupily, byla výborná!

zdroj

Hned jak jsme dojedly, tak začalo podepisování Časodějů, což znamenalo, že se v hlavním sále uvolnilo několik židlí, které jsme hned obsadily (a už se z nich do konce celého programu nezvedly).
Vyslechly jsme si české autorky fantasy - Marii Rejfovou, Lenku Dostálovou a Michaelu Burdovou. Abych pravdu řekla, ze všech se mi nejvíc líbila právě Marie Rejfová, která byla velmi vtipná a sympatická.
Následovala Ruta Sepetysová, od které jsem zatím nečetla žádnou knihu, ale jakmile vstoupila na pódium, ihned mě okouzlila. O jejích knihách, o kterých jsem si dosud myslela, že nejsou můj šálek kávy, mluvila tak zapáleně a krásně, že mě prostě přesvědčila, že si to musím přečíst. Sama autorka je neskutečná osobnost, která vás okamžitě strhne. Je veselá a plná energie... no prostě jsem nestačila koukat. Byl to úžasný zážitek se s někým takovým setkat.

zdroj

A následoval zlatý hřeb večera - Christopher Paolini (v sále již sice bylo nedýchatelno a přeplněno, ale přesto si ho nikdo nenechal ujít.)
Já se přiznám, že jsem si o tomto autorovi myslela, že je spíš introvert a trochu se tohoto setkání obávala, ale hned, jak Christopher vystoupil na pódium, opět jsem nestačila zírat. On je to vlastně velmi vtipný sympaťák. Téměř po celou dobu jeho vystoupení jsem se nepřestala smát a asi nejvíc mě dostalo, že se v prvotní verzi příběhu Odkazu Dračích jezdců měl Eragon jmenovat Kevin.
Dech mi vyrazilo také to, když nám Christopher předváděl různé řeči - elfskou a jeho oblíbenou trpasličí. Padlo také několik zajímavých dotazů týkajících se pokračování Odkazu Dračích jezdců a jeho postav. No, prostě kdo se rozhodl nejet, přišel o opravdu úžasnou akci.
A po úspěšné autogramiádě jsme se už musely vydat na cestu zpět. Samozřejmě, že část tříhodinové cesty domů jsme strávily probíráním dojmů a shodly se na tom, že to byl neskutečný zážitek a že jsme moc rády, že jsme jely a když se bude Humbook konat příští rok a my budeme mít čas, rozhodně si ho opět nenecháme ujít.
A malá rada na závěr - ani vy byste si to neměli nechat ujít!

PS: Lucko a Áďo, ráda jsem vás zase viděla :).