Nejlepší den tohoto roku, aneb hurá do Hradce!

zdroj

Dnes (20.9.) je asi můj nejlepší den v roce. V poslední době se mi moc nedařilo, tak jsem ani nevěřila, že se ta moje smůla někdy prolomí. A ejhle, ono se to stalo dnes. Takže pokud vás zajímá, co tak skvělého se mi dnes přihodilo, tak čtěte dále, i když to není úplně knižní článek.




Všechno to začalo ráno tím, že jsem odešla na státnice s pocitem, že to pravděpodobně nedám a že jsem se dnešní den přecenila. V 9h byl začátek a já měla přijít na řadu až jako poslední (z 5 lidí). Proto jsem si pár dní předem domluvila pohovor - na 10h.
Shodou okolností jsem se šla na něco zeptat předsedy komise a on mi řekl, ať tam rovnou zůstanu a šla jsem na řadu jako první.
Abych pravdu řekla, neodcházela jsem zrovna s dvakrát dobrým pocitem a byla jsem přesvědčená, že jsem to nedala. No, rychle jsem se oklepala, vyběhla ze školy a mířila k MHD s tím, že snad přijdu na pohovor včas.
A v 9:48 jsem již byla na místě. A ptáte se kde? No přeci v ráji všech knihomolů - knihkupectví Neoluxor. Paní prodavačka mě nasměrovala za paní vedoucí, která působila velmi sympaticky. Slovo dalo slovo a najednou se přede mnou objevil papír s tím, že od října bych nastoupila jako brigádnice, a když se mi tam bude líbit a když to všechno dobře půjde, tak bych od listopadu mohla nastoupit na hlavní pracovní poměr.

zdroj

Celá nadšená jsem se proto vrátila do školy a tam jsem se dozvěděla, že zatímco jsem byla pryč, tak mě hledala komise, což mi trošku náladu pošramotilo, protože - co když jsem prošvihla něco důležitého, že?
Ale nakonec to nic závažného nebylo, protože mi řekli, že už mám počkat do konce zkoušení. A asi po hodině to přišlo. Vyhlášení toho, jak jsme všichni dopadli. Ulevilo se mi až ve chvíli, kdy předseda komise oznámil, že už nám nemůže říkat studenti, ale spíš kolegové, protože jsme to všichni dali.
V tu chvíli mi spadl obří kámen ze srdce a zachvátila mě neskutečná radost z toho, jak dopadly dvě důležité události dnešního dne.
Vím, že bakalář je v dnešní době skoro každý, ale přesto mám neskutečnou radost z toho, že jsem to konečně zvládla. A ten Neoluxor? No, prostě nevím z čeho mám jásat víc!