Poháry touhy - ukázka

zdroj

Autorce Markétě Harasimové v nakladatelství MaHa vyšla kniha laděná na romantiku a víno. Určitě uhodnete, že jde spíše o čtení pro ženy. Proto pokud právě těmto dvěma tématům holdujete, neváhejte a mrkněte se na ukázku, třeba zrovna vás tato kniha osloví. 

Ukázka

Žluté světlo matně ozářilo zaoblené sudy. Pozlatilo i cihlové zdi - a především pak dalo vyniknout husté bílé kštici starého pána stojícího v uličce. Jednou rukou se opíral o vratkou bečku a nespouštěl z Violy vybledlé oči. Okolo úst mu pohrával jemný úsměv - přesně jak si to pamatovala od minulého zážitku. Zůstala stát, jako by na ni mířil revolverem, a obě ruce jí vylétly k ústům.

"Panebožeeee!" zaječela, ale jako by jí v tu ránu okolo hlavy omotali tlustou šálu - vůbec si nebyla jistá, zda z ní nějaký zvuk vyšel. Najednou se nedokázala vůbec pohnout, natož aby si sedla. Jen stála, lapala po dechu a třeštila oči před sebe. Přelud však nezmizel a vypadal sice skutečně, nikoli však trojrozměrně.

Teprve po delším čase dokázala promluvit. "To se mi... zdá... Já jsem... zešílela..." vykoktala cizím hlasem. Nebo mě postihla nějaká nemoc, napadlo ji pak. Musím trpět schizofrenií nebo mozkovým tumorem. Buďto mě čeká zbytek života v blázinci, anebo za pár měsíců umřu... pomyslela si ještě, načež přízrak promluvil.

"Violko..." Poté, co zazněl slabý, chraplavý hlas, se pod Violou konečně podlomila kolena. Opřela se o zeď a svezla se podél ní na zem.

"Bože... on i mluví..." hlesla chraplavě.

"Pomoz jim..."

Přitiskla zaťaté pěsti k očím a zatoužila mít čtyři ruce. Další pár by se hodil na to, aby si mohla zacpat i uši. "Ne, ne, ne, ne!" kroutila hlavou ze strany na stranu jako batole, které odmítá nenáviděné sousto.

"Měj oči otevřený... "

Tady by nepomohly ani ušní špunty - ten neznámý, a přece povědomý hlas snad musel hovořit kdesi uvnitř její lebky." Jdi pryč! Slyšíš, jdi pryč!" vykřikla, co jí hlasivky stačily.

"Přišel jsem se jenom omluvit," řekl vtom kdosi za jejími zády.

Více o knize se dozvíte zde.