Recenze: Prokleté město

Autor: Lisa McMann

Počet stran: 216

Série: ---

Díl v sérii: ---

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání ČR: 2013

Po zmizení Tiffany Quinnové se všechno změní. 
Z celkového počtu 212 obyvatel městečka Cryer's Cross v Montaně se 178 lidí přidá k šerifu Greenwoodovi v pátrání, jež trvá několik dní, od rozbřesku do tmy. Škola je zavřená, všichni studenti se pátrání účastní, prohledávají cesty a farmy, prodírají se loukami, kde se pasou koně a dobytek, a poli s nově vysázenými bramborami, ječmenem a pšenicí. Šlapou až k úpatí hor a zpátky kolem okraje lesa, ve skupinkách po dvou nebo po třech, někteří nervózně, někteří s pláčem, někteří odhodlaně. 

V městečku Cryer's Cross začínají mizet mladí lidé a nikdo neví proč. Pořádají se pátrání, ale po studentech není ani stopy. Po dalším zmizení začne Kendall slyšet hlasy zmizelých studentů. Začíná bláznit nebo je na cestě k tomu, aby je našla? 

V městečku Cryer's Cross se toho moc neděje. Všichni znají všechny a aby mohli hrát fotbal, musí mít smíšený tým. Ale všechno se změní jednoho dne, kdy zmizí studentka Tiffany Quinnová. Pak zmizí další student a hlavní hrdinka Kendall začne slyšet hlasy a brzy vyjde najevo, že Cryer's Cross není tak poklidné, jak se na první pohled zdálo, ale že nad ním visí děsivé prokletí. Podaří se ho Kendall odhalit dříve, než bude pozdě? 

zdroj

K Prokletému městu jsem přišla úplně náhodou. Jednou se totiž stalo, že jsem neměla cestou ze školy co číst a kamarádka si zrovna tuhle knihu koupila. Doma mě čekaly recenzní výtisky, tak jsem nechtěla rozečítat nic dlouhého a tohle byla úzká knížka s větším písmem, tak jsem si řekla proč ne a pustila se do čtení. 

Po otevření knihy jsem zjistila, že se mi strašně blbě čte a až po několika stránkách jsem si uvědomila, že je to tím, že je napsaná v přítomném čase. Dobře, to bych ještě překousla, ale to, že byla napsaná jednoduše, ale hlavně hodně zdlouhavě, to už jsem překousnout nedokázala. Protože když se něco významného začne dít pomalu až na sedmdesáté stránce, což je skoro polovina knihy, to jsem docela koukala. Ale řekla jsem si, že teď už to přeci musí být jedině lepší, další postava zmizela a já se konečně něčeho dočkám. No, mýlila jsem se, protože po zmizení postavy začalo všechno zase na novo. Městečko uspořádalo další pátračky a opět se v podstatě nic moc nedělo.

zdroj

Autorka se to pokusila zachránit romantickou zápletkou, ale to mě osobně z nudy nijak zvlášť nevytrhlo.
Ale celkově tomu nasadila korunu, když nás většinu knihy nechá číst o tom, jak hlavní hrdinka trénuje fotbal, pomáhá na poli nebo kde to bylo a nebo přerovnává předměty ve svém okolí (Ale na druhou stranu její obsedantně kompulzivní porucha pro mě byla jedinou světlou stránkou příběhu).
Co se týče závěru knihy, ten mi přišel spíš absurdní, kdy jsem si říkala, jestli to autorka myslí vážně. Místo toho, abyste se při čtení třeba báli, spíš budete nevěřícně zírat na text, co se všechno nedočtete a nebo v lepším případě se pobavíte, protože nic jiného, než se smát, vám opravdu nezbude.

Vůbec netuším, komu bych tuhle knihu doporučila. Snad jen masochistům, jako jsem já, kteří ze zásady neodkládají knihu, i když se jim nelíbí. Jediné, co já můžu doporučit je, abyste se této knize obloukem vyhnuli. Ale také tu může být pravidlo, co se nelíbí mně, může se líbit někomu jinému.

HODNOCENÍ

Kniha: 0/5

Obálka: 3/5