Rozhovor s Hanou Hindrákovou

Dnes tu pro vás mám rozhovor se spisovatelkou Hankou Hindrákovou, která už má na kontě několik knih. Většinou se věnuje hlavně románům o Africe, romantickým knihám pro ženy, ale občas zabrousí i do cestopisů.
Její nejnovější knížka Lovci lebek vznikla ve spolupráci s policistou Jiřím Johánkem a už teď je k dostání pod záštitou nakladatelství Grada.
Takže pokud jste zvědaví, mrkněte se, co na sebe autorka prozradila.



Jak jste se dostala ke psaní?

Psala jsem ráda už od dětství. Ve čtrnácti letech jsem napsala první román a poslala ho do nakladatelství. Bohužel mi přišla zamítavá odpověď. V devatenácti letech jsem napsala druhý román, jenomže odmítnutí se opakovalo a mě to od psaní na několik let odradilo. Potom jsem začala jezdit do Afriky, měla spoustu zážitků, které jsem chtěla nějakým způsobem zpracovat a také jsem tam potkala lidi, jejichž příběhy by si zasloužily knižní zpracování. A tak jsem se přihlásila do kurzu tvůrčího psaní a vrhla se na psaní znovu. Tentokrát jsem byla úspěšnější.

Bylo vždy Vaším snem vydat knihu nebo impulz přišel až později?

Už od dětství jsem chtěla být spisovatelkou, ale po dvou odmítnutích jsem přestala věřit, že se mi to podaří. Když mi z Alpressu a Euromédií napsali, že vydají mou knihu, byla jsem v euforii.

Kde berete inspiraci?

Všude… ze svého osobního života, zážitků, z lidí v mém okolí, z lidí, které potkám ve vlaku nebo v tramvaji. Někdy mě inspiruje i zajímavý článek na internetu.

Máte příběh promyšlený už před tím, než začnete psát nebo ho vymýšlíte postupně?

Většinou vymyslím hlavní linii příběhu, vytvořím si charaktery postav a zbytek mě napadne při samotném psaní.


Vaše předchozí knihy se týkají Afriky, co vás vedlo ke změně tématu?

Chtěla jsem zkusit něco jiného a zajímalo mě, zda dokáži napsat něco jiného než příběh odehrávající se v africkém prostředí. Byla to pro mě výzva, kterou jsem přijala a doufám, že výsledek se bude čtenářům líbit.

Lovce lebek jste psala ve spolupráci s policistou Jiřím Johánkem, jak k takové spolupráci došlo a jak moc to ovlivnilo Vaše psaní?

S panem Johánkem jsem se seznámila na výročním setkání autorů tvůrčího psaní. V té době jsem hledala námět na novou knihu a jeho nápad se mi líbil. Byla to pro mě zajímavá sonda do policejního života, ale s další knihou se vracím zpátky do Afriky.

Považujete nějaké autory za svůj vzor?

Líbí se mi styl psaní Jamese Rollinse, Dana Browna a Barbary Woodové. A poetický styl Vladimíra Nabokova mě přímo fascinuje. Při čtení nepřestávám žasnout nad tím, jak všechno dokáže neotřele popsat.


Zaujala vás v poslední době nějaká kniha natolik, že jste ji nemohla odložit z ruky?

Určitě. Naposledy to byla kniha Hypnotizér od Larse Keplera a Skála od Petera Maye. Nyní čtu Lolitu od Vladimíra Nabokova.



A závěrem, co pro své čtenáře chystáte teď?

Nyní pracuji na knize s pracovním názvem Smrtící byznys. Bude se jednat o thriller z prostředí Ugandy a hlavním tématem bude problematika falešných léků. Doufám, že kniha bude pro čtenáře ještě napínavější než Lovci lebek.

Děkuji za rozhovor.