Kdo by se nezachvěl při pomyšlení, jaké neštěstí může způsobit jediná nebezpečná známost! A kolik bolesti by si člověk ušetřil, kdyby předem víc uvažoval! Která žena by neprchla před prvním oslovením svůdce? Která matka by mohla bez rozechvění připustit, aby s její dcerou hovořil někdo jiný než ona? Podobné úvahy však vždycky přicházejí, až když je pozdě, a jedna z nejvýznamnějších pravd, a zároveň snad jedna z nejobecněji uznávaných, zůstává ututlána a není nikterak k užitku ve víru našich lehkovážných mravů.
"Kdy jste to chtěli říct mně a Daisy?" zeptal se mezi dveřmi. Při pohledu na jejich zmatené tváře pocítil zvláštní uspokojení. "Aspoň že jste před tím velkým odhalením nechali to ubohé dítě sfouknout svíčky na narozeninovém dortu. ,Šťastné narozeniny, zlatíčko. Maminka s tatínkem pro tebe mají překvapení. Brzy tě opustí, aby si odbyli svých deset let nucených prací.'" Všichni tři se na něj beze slova podívali. Otec stiskl matčinu ruku položenou na stole. Jenže Luke věděl, že rodičovská solidarita nikdy nevěstí nic dobrého.
Nebrečela jsem, když jsem se probudila v nemocnici a nemohla si vzpomenout ani na to, jak se jmenuju. Nebrečela jsem, když mi řekli, že si už možná nikdy nevzpomenu. Nebrečela jsem, když mě šoupli do pasťáku plného úchyláků. Nebrečela jsem, když jsem odtamtud utekla a musela žít na ulici. Nebrečela jsem, když jsem dospěla k závěru, že jediný způsob, jak přežít, je využít k tomu své tělo. Nebrečela jsem, když mi kulka štrejchla o ucho. Nebrečela jsem, když mě potetovaný psychopat, o kterém jsem ani na moment nepochybovala, že mě zabije, připoutal k posteli. Ale přijít o první plný žaludek za posledních několik týdnů? Rozbrečela jsem se. A nebylo to jen pár slz. Vzlykala jsem. Hlasitě a dlouho.
Natáhnu závěr a vkládám náboj do hlavně. Jeden jediný náboj. Zásobníky a střelivo jsou v trezoru - nechci, aby někdo sebral plně funkční bouchačku s dalšími včelami. Spouštím záchyt závěru - tak důvěrně známý zvuk a zhoupnutí v dlani - a nabírám si plnou pusu whisky. Opírám hlaveň o měkké místo mezi sanicemi. Nepříliš velkým tlakem, abych neaktivoval závěrovou pojistku - SIG má o něco kratší rám než závěr. Pokládám prst na spoušť a zvyšuji tlak, v hlavě zvláštně prázdno, spíš úplně vymeteno, vnímám jen polibek kovu na kůži.