RC recenze: Na stárnutí nemám čas

Autor: Lioba Albus

Počet stran: 272

Série: ---

Díl v sérii: ---

Nakladatelství: Alpress

Rok vydání ČR: 2023

"Mami, ještě předtím s tebou chceme krátce mluvit o něčem úplně jiném," začala Matti. Zřejmě jí přenechali roli mluvčí. To bylo zase jednou typické! Leo mi vyprávěl, že... no, že sis našla někoho, kdo pro tebe zjevně něco znamená. To je moc hezké..." 

Velké nevyslovené ALE viselo ve vzduchu. Samozřejmě mi bylo jasné, kam to celé míří. Opřela jsem se na židli, mnohoznačně se usmála a nechala jsem ty dva ještě chvíli smažit ve vlastní šťávě. 

Zrovna, když si Mila říká, jak úžasně poklidný život vede, vše se jí obrátí vzhůru nohama a z klidu se stává totální chaos. Podaří se jí z nastálé situace vybruslit, aniž by přišla o rozum?  

Mila se probudí do příjemného rána, vypadá to na klidný, slunečný den... tedy až do chvíle, než jí někdo zazvoní na zvonek. Ten někdo je její šestadvacetiletý syn, který nemá kam jít. Brzy na to se u ní doma objeví její dcera... s kufry... a těhotná. A aby toho nebylo málo, brzy zjistí jednu skutečnost, která s ní poměrně zamává. Do toho všeho se jí do cesty přimotají její bývalí nápadníci a totální chaos může začít. 

Na tuhle knihu jsem se těšila, protože jsem čekala něco podobného ve stylu knihy Žena, která začala žít. Splnila tedy kniha moje očekávání? 

Bohužel hned na začátek musím říct, že kniha Na stárnutí nemám čas se mi do vkusu moc netrefila. Čekala jsem rodinné drama okořeněné humorem, ale příběh moje představy tak úplně nesplnil.
Hned prvním kamenem úrazu pro mě byl styl vyprávění, který si autorka zvolila. Sledujeme totiž život téměř šedesátileté Mily, která se v průběhu popisů vyprávění najednou zaměří přímo na čtenáře a promlouvá k němu, aby dovysvětlila veškeré okolnosti. Jak už jsem řekla, tento styl mi úplně nesedl, protože na mě působil poněkud zlouhavě a rušivě.
Druhým kamenem úrazu byly postavy samotné. Leo, syn Mily, je typický mamánek, kterému všechno projde a pro svoji sobeckost na ostatní vůbec nemyslí.
Dcera Mily na mě dojem také dvakrát neudělala. Působila totiž jako panovačný rozumbrada, kterému by neškodilo trochu pokory.
No a Mila byla kapitola sama o sobě. K té jsem si neneašla cestu už vůbec. Ačkoliv je hlavní hrdinka dospělá, skoro nikdy se tak nechovala. Nevěděla, co vlastně chce a neuměla řešit problémy, které doma měla. Navíc její životní styl, který byl poněkud volnomyšlenkářský, jde úplně mimo mě, takže jsem nechápala, co všechno byla ochotná dovolit. Takže ve výsledku se mi nepodařilo ztotožnit se ani s jednou postavou, případně si k nim najít sympatie. 

Ačkoliv mě kniha vůbec nenadchla, věřím, že svoje čtenáře si určitě najde. Pro někoho totiž bude Na stárnutí nemám čas ideální oddechovkou, při keteré se uvolní a zasměje. 

Já osobně jsem si ani moc nerozumněla s autorčiným humorem a nevyhovovaly mi ani dlouhé kapitoly, kdy jedna kapitola znamenala měsíc v životě postav. 

Ale kdo má rád vztahové problémy, ať s dětmi nebo s potenciálními partnery, tak tady si přijdete na své. Na stárnutí nemám čas je totiž jedno velké vztahové klubko, které Mila pomlau rozmotává. 

Celkově jde o odpočinkovou a nenáročnou knihu o vztazích a životní cestě hlavní hrdinky, která i ve svém starším věku teprve opouští svoji ulitu. Kdo má rád knihy o vztazích a postupném sebepoznávání hlavní postavy, tak tohle by mohlo být tím ideálním čtením. 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Alpress

Knihu můžete zakoupit v jejich e-shopu.

HODNOCENÍ

Kniha: 1/5

Obálka: 3,5/5