Autor: Lisa Regan
Počet stran: 368
Série: Josie Quinnová
Díl v sérii: pátý
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání ČR: 2022
Když se ozval první výstřel, zabočila vlevo mezi stromy. Větve ji šlehaly do paží a obličeje, rozdíraly ji světlou kůži a zanechávaly za sebou stružky krve. Prsty na noze se zachytila o kořen stromu a vyletěla do vzduchu. Dopadla na hradbu listí a kamenů a loktem narazila na velký balvan. Mučivá bolest jí vystřelila do paže a zamířila i vzhůru do lebky. Přesto stále slyšela křik přicházející z dálky. Vyškrábala se na nohy. Dýchala přerývaně a loket si držela u těla. Tekly jí slzy, ale panika a vůle přežít ji hnaly hlouběji do lesa.
Plány na poklidnou večeři s Noahem u jeho matky rázem vezmou za své. A to ve chvíli, kdy je jeho matka nalezena bez známek života a s pusou plnou hlíny. Šlo o přirozenou smrt nebo vraždu?
Josie s Noahem míří na plánovanou večeři k jeho matce Colette. Ale místo ní najdou prohledaný dům a tělo u záhonu v zahradě. Obětí je Noahova matka, ale šlo o přirozené úmrtí nebo jí někdo dopomohl?
Brzy Josie objeví v Colettině domě flash disk se jménem Drew Pratt, který je nejslavnější pohřešovanou osobou v Dentonu. Jakou spojitost má Colett a Drew? A nestojí za její smrtí něco víc?
Na další knihu této autorky jsem se velmi těšila, protože se čtou jedním dechem. A co tedy říkám na pátý díl?
Josie se pouští do dalšího nelehkého případu a tentokrát se součástí vyšetřování stává Noahova rodina. Ačkoli Lisa Regan stále píše velmi čtivě a stránky vám tak budou mizet pod rukama jedna radost, tak mi přišlo, že tentokrát příběh poněkud ztrácel dech.
Možná to bylo absencí střídaní pohledů vyprávění či pomalejším tempem, každopádně tentokrát jsem od autorky nedostala to, na co jsem u jejích knih zvyklá.
Samotné vyšetřování se neskutečně vleklo, podezřelých bylo tolik, že se mi pletla jména a měla jsem guláš v tom, kdo je kdo a ve výsledku byl i samotný děj poněkud překombinovaný.
Ale začněme od začátku. Autorka v celé knize dost odkazuje na předchozí díly, což přivádí na scénu již známé postavy. Také dost rekapituluje dění v přechozích knihách (zejména Mizejících dívkách), takže se série dá číst i na přeskáčku. Ale rozhodně vám to nedoporučuji, protože si tak některé dění vyspoilerujete.
Co se Pohřbených kostí týče, tentokrát mi nesedlo ani chování postav. Noah je jednou z mých nejoblíbenějších hrdinů této série, ale zde ho autorka vykreslila poněkud nesnesitelně.
Postava Gretchen byla také mírně upozaděna, takže jsem neměla moc s kým sympatizovat.
A ačkoli v příběhu bylo poměrně dost vražd i nějaká ta akce, vše působilo tak nějak nemastně a neslaně. Možná právě díky rozvleklému tempu, které nejspíše zapříčinilo, že jsem z příběhu necítila žádnou atmosféru a do čtení se musela spíše nutit.
Nepochybným kladem pro mě ale bylo, že jsme se dozvěděli, co se stalo s Lukem i postupný vývoj hlavní hrdinky Josie. A i když mě kniha příliš nebavila, stále byla dost čtivá.
Bohužel na můj vkus byly Pohřbené kosti už moc překombinované a už mě trochu nudilo, že se již pátý díl točí přímo kolem Josiiných blízkých osob. Samotný závěr mi přišel vzhledem k celé knize dost uspěchaný a nedotažený. Ale i tak věřím, že si autorka příštím dílem opět napraví reputaci a vrátí se na úroveň, na kterou jsem u ní zvyklá.
Možná to bylo absencí střídaní pohledů vyprávění či pomalejším tempem, každopádně tentokrát jsem od autorky nedostala to, na co jsem u jejích knih zvyklá.
Samotné vyšetřování se neskutečně vleklo, podezřelých bylo tolik, že se mi pletla jména a měla jsem guláš v tom, kdo je kdo a ve výsledku byl i samotný děj poněkud překombinovaný.
Ale začněme od začátku. Autorka v celé knize dost odkazuje na předchozí díly, což přivádí na scénu již známé postavy. Také dost rekapituluje dění v přechozích knihách (zejména Mizejících dívkách), takže se série dá číst i na přeskáčku. Ale rozhodně vám to nedoporučuji, protože si tak některé dění vyspoilerujete.
Co se Pohřbených kostí týče, tentokrát mi nesedlo ani chování postav. Noah je jednou z mých nejoblíbenějších hrdinů této série, ale zde ho autorka vykreslila poněkud nesnesitelně.
Postava Gretchen byla také mírně upozaděna, takže jsem neměla moc s kým sympatizovat.
A ačkoli v příběhu bylo poměrně dost vražd i nějaká ta akce, vše působilo tak nějak nemastně a neslaně. Možná právě díky rozvleklému tempu, které nejspíše zapříčinilo, že jsem z příběhu necítila žádnou atmosféru a do čtení se musela spíše nutit.
Nepochybným kladem pro mě ale bylo, že jsme se dozvěděli, co se stalo s Lukem i postupný vývoj hlavní hrdinky Josie. A i když mě kniha příliš nebavila, stále byla dost čtivá.
Bohužel na můj vkus byly Pohřbené kosti už moc překombinované a už mě trochu nudilo, že se již pátý díl točí přímo kolem Josiiných blízkých osob. Samotný závěr mi přišel vzhledem k celé knize dost uspěchaný a nedotažený. Ale i tak věřím, že si autorka příštím dílem opět napraví reputaci a vrátí se na úroveň, na kterou jsem u ní zvyklá.
Pohřbené kosti jsou vyprávěné poklidným tempem, takže žádná stránka příběhu nijak extra nevynikne a celkově tak působí poněkud průměrně. Pokud ale máte rádi Josie Quinn, tak vám tento díl nesmí v knihovně chybět.
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství
Grada.
Vydalo nakladatelství Cosmopolis.
Knihu můžete zakoupit v jejich e-shopu
.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za každý váš komentář děkujeme :)