Počet stran: 328
Série: ---
Díl v sérii: ---
Nakladatelství: Fobos
Rok vydání ČR: 2021
Vím, že Dutchman's Creek je hluboký, mnohem hlubší, než by být mohl nebo měl, a raději ani nepřemýšlím o tom, čeho je plný. Došel jsem lesy kolem něho k místu, které nenajdete na žádné mapě koupené na benzince nebo v obchodě s outdoorovým vybavením. Stál jsem na břehu oceánu s vlnami černými jako inkoust, jehož stopu zanechává špička tohoto pera. Viděl jsem ženu s pletí bledou jako svit luny, která otevřela ústa a otevírala je víc a víc, až to byla jeskyně vyplněná řadami pilovitých zubů, za které by se nemusela stydět ani tlama žraloka. Jednou děsně rozklepanou rukou jsem držel starý nůž na obranu před trojicí přibližujících se uprchlíků z těžkého snu.
To ale předbíhám.
Rybář na břehu řeky čekající na záběr, poklidně plynoucí voda... Co by se mohlo stát a narušit idylickou atmosféru? Snad jen to, když z vody vytáhnete divnou rybu, která nápadně připomíná lidskou mrtvolu...
Dutchman's Creek je potok, který je opředený hromadou legend a jeho jméno u místních vzbuzuje úctu. Prudká voda, strmé břehy a nejeden rybář již zde přišel o život. Ale Abe a jeho kolega Dan se chtějí vydat rybařit právě sem. Cestou si však vyslechnou nadpřirozené legendy a různá varování, aby jeli rybařit jinam. Neposlechnou. Ukáží se historky pravdivé nebo jde jen o přehnanou fantazii místních lidí?
zdroj |
Ke knize Rybář jsem se dostala v rámci knižní štafety a co na ní říkám?
Autor nám předkládá příběh o muži, který si po ztrátě manželky našel nový koníček, a to rybaření. Zrovna u tohoto se pozastavím, protože to byla jedna z mála věcí, která mě v knize překvapila. Autor totiž veškerá úmrtí prezentuje spíše morbidně a depresivně, než s nějakým citem.
Vlastně celkově mi přišlo, že je příběh vyprávěný hodně věcně, takže z mého pohledu nebyla budovaná žádná strašidelná ani napínavá atmosféra. Jen začátek příběhu byl poněkud depresivní.
Samotný příběh je rozdělený do tří částí. V té první se seznamujeme s hlavní postavou a jejím osudem. Musím říct, že první část se mi neskutečně vlekla, protože se v ní nedělo nic převratného.
V druhé části přichází na řadu příběh o Rybáři, který je sice také poměrně zdlouhavý, ale už se alespoň něco děje. Mně osobně tomu ale stále něco chybělo. Možná to bylo stylem vyprávění?
A také bych řekla, že mi úplně nesedla fantasy linka příběhu, která trochu působila jako pěst na oko a z mého pohledu nebyla ani pořádně dotažená a vysvětlená.
Ve výsledku to na mě působilo tak, jako by někdo vzal knihu, vytrhl začátek a konec a dal mi k přečtení pouze ten prostředek, takže jsem nevěděla ani hlavu, ani patu.
Třetí část knihy nebyla moc překvapivá. To, co se stane předpokládáte už od začátku. I když bych příběhu křivdila, kdybych tvrdila, že budete předpokládat úplně všechno, co se v téhle části stane. Naskytne se zde jedna nebo dvě situace, které vám vyrazí dech.
Ale i když tady jde o gradaci příběhu, stejně tomu něco chybělo. Pravděpodobně to měl na svědomí právě styl vyprávění, který na mě působil dosti rozvlekle a veškeré napětí zabíjel už v počátku, takže čtení nevytvářelo tu hororovou, ani napínavou atmosféru, která by vás poháněla ve čtení.
Co ale naopak musím vychválit je zpracování psychologie postav, které bylo dle mého názoru hodně vydařené. A pak samotné prostředí knihy, které nám autor představuje krásnými popisy.
A i když děj působí dost rozvlekle, tak když se začtete, budou vám stránky mizet pod rukama poměrně rychle.
Takže pokud vám nevadí absence hororové atmosféry, spíše pomalé tempo knihy a máte rádi příběhy v příbězích, tak rozhodně Rybáře vyzkoušejte. Jak se říká, sto lidí, sto chutí a třeba zrovna vám se bude kniha líbit.
Tak v tomhle případě to nebude kniha pro mě. :) Ale moc pěkná recenze. :)
OdpovědětVymazatDěkuji, no já se na ni dost těšila 🙂
Vymazat