 |
| zdroj |
Tou knihou jsou Lovci mamutů, které jsem jako malé dítě milovala. Teď se musím přiznat k tomu, že jsem dost dlouho váhala, zda se do knihy pouštět.
Důvod mého váhání je vcelku jednoduchý. Mezi oblíbené knihy mého dětství patřily i Rychlé šípy, které jsem si po letech chtěla znovu přečíst, ale už jsem toho nebyla schopná. Styl, kterým byl příběh napsaný i chování hlavních postav mi tolik vadilo, že jsem knihu raději odložila, než abych si ji zprotivila.
Takže po dlouhém váhání jsem se přeci jen rozhodla, že ty Lovce mamutů vyzkouším a jsem trošku na rozpacích. Momentálně totiž knihu už skoro dočítám a verdikt je takový, že tenkrát, když jsem to četla poprvé, bylo to mnohem lepší. Vzpomínám si, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout, ale teď mi nedělá problém knihu zavřít a jít dělat něco jiného. Nevím, zda je to novějším vydáním knihy, tím, že příběh nečtu poprvé nebo prostě tím, že už jsem starší a z Lovců mamutů jsem už trochu vyrostla, každopádně mě to docela mrzí, protože je spousta knih, které bych si ráda přečetla znovu, ať už jde o Děti z Bullerbynu nebo Robinsona Crusoe.
Teď to sice zní tak, že se mi kniha vůbec nelíbí, tak to není, stále se do ní dokážu začíst a užít si ji (což se mi například u Rychlých šípů nestalo), ale už to není ono. Už u příběhu nesedím přikovaná a netrnu napětím, co se v příběhu stane dál.No, prostě důvodem tohoto článku je vlastně jedna otázka na vás. Máte to stejně? Bojíte se otevřít knihy vašeho dětství, abyste si je nezprotivili? Nebo vám to naopak nedělá problém a užíváte si známé, starší příběhy?
Každopádně, ještě si neodpustím jednu poznámku. Zajímavé je, že třeba knihy, které jsem četla na střední, mi nedělá problém číst ani teď o deset let později, ale s příběhy, co jsem četla na základce, už tento problém mám.
A teď se tedy pochlubte, jak to máte vy.
Neviem, ja zatiaľ nemám až taký veľký časový rozostup, aktuálne som na výške a s knihami zo strednej nemám problém, zatiaľ sa môj názor nejako drasticky nelíši. Čo sa týka príbehov zo základky, milovala som Troch mušketierov a Winettoua a to sa nezmenilo, aj keď to je skôr literatúra pre dospelých než tipcky detská :D
OdpovědětVymazatNo, po tomhle tvém komentáři si připadám stará :D A přesně ty knihy, co jsi uvedla, ty mě úplně minuly a nikdy jsem neměla tu potřebu si je přečíst... a teď mě tak napadá, že bych to mohla napravit :D
VymazatPro mě knihy dětství jsem četla znovu jen Harryho Pottera. Ale mám v plánu si dát znovu Eragona, Moiru a Gallicu. U těch posledních dvou se trochu bojím, jelikož pro mě to tehdy byla topovka a nechtěla bych si to zkazit. :D
OdpovědětVymazatHarryho úspěšně bojkotuji :D Eragona jsem četla a musím říct, že mě úplně zase tak neoslovil a ostatní dvě neznám :D Jinak jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se bojí pouštět se znovu do milovaných knih z dětství :D
VymazatJá jsem Lovce mamutů v dětství nečetla. :/ Já se ke knihám z dětství někdy vracím díky mladší sestře, které doporučuju, co se mi v jejím věku líbilo... případně si knihu spolu s ní i přečtu. Nejsou to vyloženě dětské klasiky, ale třeba naposledy jsem jí vybrala Čarodějnice z Hex Hall, ze kterých byla nadšená, stejně jako já tenkrát. :))
OdpovědětVymazatČarodějnice z Hex Hall jsem četla, sice už v lehce odrostlejším věku a jen první díl, ale vzpomínám si, že jsem se u toho taky docela bavila :D
VymazatJá se nedávno vrátila ke knize Heidi, to je tak krásná knížka. Jako dítě jsem jí četla Xkrát :-)
OdpovědětVymazatTo vůbec neznám a jak se četla? Líbila se nebo to bylo zklamání?
VymazatVšak jo, člověk se mění, roste... stejně jako by se mi na základce nelíbil třeba Kerouac, nelíbí se mi teď Březinová :D tak je to se vším. Ale chápu, že to zamrzí, když se k tomu chce člověk vrátit a zjistí, že ho to prostě nebaví
OdpovědětVymazatPřesně :D Vím, proč to tak je, ale hrozně mě to mrzí :D Aspoň, že toho Hraničářova učně můžu číst pořád dokola, aniž by se mi přestal líbit :D
VymazatLovce mamutů jsem taky četla na základce, byla jsem do toho ohromně zažraná a když jsem se z nostalgie ke knize po x letech vrátila, už jsem se prostě nedokázala tak začíst... Myslím, že to tak občas je - někdy se člověk rád vrací ke knihám i po x letech a pořád se mu tolik líbí a někdy je období, kdy tě něco zaujme a dostane, ale když to zkoušíš opakovat, tak to prostě není ono...
OdpovědětVymazatJá jsem jako dítě milovala knihy Arthura Ramsona o dobrodružství Vlaštovek a Amazonek (parta dětí, které si všelijak hráli, tábořili na ostrově, měli malé plachetničky a skrz ty své hry prožívali různá dobrodružství, např. si hráli na výpravu na severní pól nebo objevitele neprozkoumaných území)... Tehdy se mě ohromně líbily a četla jsem je v určitém období opakovaně. A strašně ráda na to vzpomínám, ale už jsem nesebrala "odvahu" to znova přečíst, myslím, že by to už prostě nebylo ono.