Autor: Donna Everhart
Počet stran: 432
Série: ---
Díl v sérii: ---
Nakladatelství: Jota
Vrátili se k ostatním a Birdie, který se už vzpamatoval z toho prvotního děsu, jim vyprávěl, jak se to celé přihodilo. I Del si to poslechl, vypadalo to, že Birdie už je v pořádku, ale obavy ho neopouštěly. Přece jenom, hadí uštknutí je hadí uštknutí.
"Visela na mně ta potvora jak pijavice, není to ani pět minut."
Big'Un se shýbl a prohlížel si poranění. "Nic na tom není vidět," prohlásil pak.
"No držel se pořádně, sundat sem ho nemohl," namítal Birdie. "Ale nic moc mi není, to je fakt."
"Hele, jestli nemůžeš pokračovat v práci..." nadechl se Del.
"Ále né, du makat, normálka, panešéf. Na bič chuť zrovna nemám," skočil mu Birdie do řeči.
Smolaření není samo o sobě lehkou prací a když se k tomu přidá pracovní tábor, kde se musí plnit denní normy a vedoucí není zrovna kamarádská bytost, tak je to ještě mnohem těžší... Své o tom zjistí i Del a Rae Lynn...
Drsné podmínky a minimální mzda, to jsou pracovní tábory na sběr a zpracování pryskyřice. A právě zde se setkají tři postavy - Del, Rae a Cornelie. Del a Rae zde hledají nový začátek, Cornelie zde již chvíli žije, ale to nedělá její život o nic jednodušší.
Příkoří, naděje, láska i přátelství, to vše je na Vlaštovčím kopci provází. Podaří se Rae uniknout její minulosti? Postaví se Cornelie svému manželovi? Najde Del to, co po celou dobu hledá?
 |
| zdroj |
Na Vlaštovčí kopec jsem byla hodně zvědavá hlavně kvůli obálce. A jak se mi kniha nakonec líbila?
Vlaštovčí kopec svojí obálkou nápadně připomíná moji oblíbenou knihu Kde zpívají raci, a i když jediné, co mají tyto dvě knihy společné, je právě ta obálka, tak byste rozhodně neměli ani jednu minout. Ale teď už k Vlaštovčímu kopci.
Příběh je vyprávěný z pohledů dvou hlavních postav. První z nich je Del, který mi z počátku moc k srdci nepřirostl a to zejména kvůli jeho lehkovážnému chování v těžké, až nebezpečné době.
Autorce se ale podařilo dokonale zachytit vývoj jeho postavy a já mu po pár kapitolách už jenom držela palce.
Druhou postavou byla Rae, se kterou se život také nemazlil. Tu jsem si na rozdíl od Dela oblíbila okamžitě, i když bych některé situace řešila jinak. Každopádně její odvaha, a to, že se nezalekne žádné práce a dělá to, co musí, vám bude imponovat.
Co se samotného příběhu týče, musím říct, že první polovina knihy se mi líbila o něco více. Autorka nám zde předkládá výborný popis tehdejších životních podmínek v období hospodářské krize, ze kterého zoufalství přímo sálá a které vás přiková ke čtení. Donna Everhart zde perfektně vystihuje těžké životní podmínky a důležitost toho, mít nějakou práci, a to i takovou, která by vás mohla stát život.
Kromě chudoby však zabrousí i na pole pracovních táborů, kde podmínky k životu nejsou o nich lepší, navíc se zde klade důraz na rozdíl mezi lidmi s bílou a černou barvou kůže.
A jako bonus dostanete informace o smolaření a o tom, jak se vyráběl terpentýn.
Přiznávám, že druhá polovina knihy se mi líbila o něco méně. Situace v příběhu se otočí o 180 stupňů a děj na mě začal oproti začátku působit až moc pohádkově. Takže mi příběh do knihy přestal pasovat.
Donna Everhart ve své knize dokázala perfektně navodit tíživou atmosféru tehdejší doby (a to i díky místy drsnějším popisům), vystihla zoufalství lidí, kteří dělají, co mohou, aby přežili a nebála se pustit ani do těžších témat, jako je rasismus a šikana. Zároveň ale příběh zjemňuje i romantickou dějovou linkou a jako celek to zafunguje tak, že se od knihy nebudete moci odtrhnout.
Velmi čtivý příběh o výrobě terpentýnů za dob hospodářské krize, který ve vás rozdmýchá emoce. Od první poloviny knihy se nedá odejít, závěr poněkud zpomalí, ale jako celek příběh funguje skvěle a mohu ho jen doporučit.
Tak to nezní vůbec špatně. :)
OdpovědětVymazatKde zpívají raci bylo o chlup lepší, ale i tohle byla paráda 😁
Vymazat