Autor: Damian Dibben
Počet stran: 328
Série: Strážci minulosti
Díl v sérii: první
Nakladatelství: Egmont
"Co kdybychom si zatančili?"Paolo zaskřípal zuby. "Ty musíš být zkrátka vtipný za každou cenu," zabručel a znovu se opřel o zeď."To nebylo na tebe. Bavil jsem se tady s novou přítelkyní, Esmeraldou." Natáhl ke kostlivci ruku. "Esmeraldo, dáme si valčíček? Nebo radši polku? Umím i jiné tance, kdybys chtěla. Slibuji, že se vynasnažím, abych ti nešlapal na kosti."
Damian Dibben, autor série Strážců minulosti, která byla přeložena do dvaceti pěti jazyků, napsal strhující, dobrodružný příběh o cestování v čase.
Příběh začíná ve chvíli, kdy je Jake unesen a zavlečen do jednoho ze sídel Strážců času, kde je na něj vychrleno mnoho informací, jako například, že jeho rodiče, o kterých si myslel, že jsou na veletrhu v Birminghamu, jsou ve skutečnosti ztraceni v Benátkách roku 1506.
V tu chvíli se Jake dozvídá, že má také schopnost cestovat časem a zrovna si to i vyzkouší, protože se Strážci stěhují do Bodu nula, který se nachází ve Francii roku 1820.
Po přesunu se Jake rozhodne, že se chce stát členem týmu, jenž pátrá po jeho rodičích, a tak začne jeho dobrodružství plné napětí, vtipu a nebezpečí.
Samozřejmě potká mnoho nových přátel i nepřátel.
První, kdo Jakea uchvátí je Topaz, velmi schopná agentka, jenž neoplývá pouze krásou, nýbrž i vědomostmi. Je sympatická, ale mně se nezdála nijak moc výjimečná, abych si ji jako postavu nějak víc vryla do paměti.
Dalším členem týmu je Charlie s jeho papouškem. Charlieho bych popsala jako takového chytrolína se zálibou ve vaření, ale také na něm nebylo nic moc zvláštního.
A poslední je Nathan, toho jsem si oblíbila nejvíc, většina vtipů pocházela právě od něho a jeho sebevědomé chování stálo za to.
Konečný verdikt:
Na knihu mě nalákala obálka, ale nevěděla jsem, co čekat. Bohužel, první půlka knihy mě převážně nudila, protože se tam téměř nic nedělo. Autor pouze chrlil informace a snažil se nás seznámit s organizací.
Zato druhá půlka knihy byla strhující, stále se něco dělo. Naskytl se nám pohled na rozmanitost postav a děj celkově příjemně plynul.
Co se mi dále líbilo byla škála jazyků, i když převládala francouzština. Obzvlášť některá slovíčka, jako Mon Dieu byla opakována tak často, že si je do smrti nevytluču z hlavy.
Velkým plusem, podle mě, bylo množství záhad, kterými nás autor napínal. A samozřejmě Nathan je kapitola sama o sobě. Rozhodně mi zpříjemnil čtení.
Škoda jen toho začátku, kvůli kterém musím ubrat na hodnocení, ale zklamaná nejsem. Nakonec jsem ráda, že jsem se pustila do čtení a další díl nebudu moc dlouho odkládat.
PS: Pro mládež či dobrodruha by to mohl být dobrý dárek pod stromeček :).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za každý váš komentář děkujeme :)