Autor: Maggie Stiefvater
Počet stran: 342
Série: Vlci z Mercy Falls
Díl v sérii: první
Nakladatelství: Argo
"Mohla jsem křičet, ale nekřičela jsem. Mohla jsem se bránit, ale nebránila jsem se. Ležela jsem tam a nechala věci plynout, pohled upřený do bílé zimní oblohy, která před mýma očima nabírala šedý odstín."
Autorka, jenž je sama vášnivou čtenářkou, napsala romantický příběh o dívce Grace, která si zamilovala jednoho vlka. Shodou okolností toho, který jí v minulosti zachránil život.
Že to zní divně? No, počkejte, bude toho víc, takže si názor udělejte až pak.
Příběh se odehrává na začátku zimy, kdy Grace obvykle tráví čas tak, že kouká z okna, až se objeví její vlk s inteligentníma žlutýma očima. A když se od ní konečně nechá pohladit, je Grace štěstím bez sebe. Všechno by bylo fajn, kdyby nebyl oznámen další vlčí útok.
Obyvatelé Mercy Falls už se s tím nehodlají jen tak smířit a rozhodnou se řešit situaci po svém, čili lovem, kdy se jim podaří postřelit Graceinýho vlka, díky čemuž Grace zjistí, že její vlk není jen tak ledajaký, ale že je to vlkodlak - v létě člověk v zimě čtyřnohé divoké stvoření.
Teď začíná ta hlavní romantická část, kdy se hlavní postavy sbližují a zamilovávají se do sebe čím dál víc. Ale vše není jen růžové, protože se zjistí, že Samovi (vlkodlakovi) zbývá poslední rok lidského života a nadále by měl zůstat už pouze vlkem. Jenže to ani jeden z hrdinů nechce, proto se snaží vyřešit, jak by se tomu dalo zabránit.
Tuto hlavní dějovou linku prolíná i několik dalších, které jsou spíše akčnějšího a napínavějšího rázu.
A jaké že jsou postavy? Řekla bych, že celkem dost zvládnuté. Na Samovi se mi líbila propracovaná část jeho trauma z dětství, po kterém mu zůstal strach z vany. To autorka zvládla velmi dobře.
A ke Grace se mi její samostatnost a paličatost opravdu hodila. To, jak si šla za svým cílem a jak se držela i v hrůzu nahánějících situacích, bylo bravurní.
Konečný verdikt:
Jelikož nejsem zrovna fanda romantických knížek, tak se mi nejvíc líbil začátek, kdy byl Sam ještě vlkem. Postupem času, kdy se ze Sama stal člověk, mi přišlo, že romantika nastupuje na úkor akce. Autorka se snažila, aby to nebylo nudné, ale občas se jí to prostě nepovedlo.
Druhá věc, která občas mátla, byly vzpomínky, jenž byly zasazeny do příběhu bez jakéhokoliv varování, takže jsem někdy nevěděla, zda popisuje současnost nebo minulost. Ano, po chvilce už se to dalo poznat, ale kratičká věta typu: "Zrovna jsem si vzpomněl..." by můj dojem vylepšila.
Jinak doporučuji hlavně romantikům, ti budou spokojení. A když jsem si i já našla části, které mě bavili, tak to zvládne i kdokoliv jiný.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za každý váš komentář děkujeme :)