Syslík v akci, aneb hromadění knih

Každý pořádný knihomol určitě ví, o čem chci mluvit. Inspirací pro tento článek mi byla moje maličkost, která se radši místo učení na poslední zkoušku v tomto roce, brouzdá na internetových stránkách různých knihkupectví. No a po nespočtu výkřicích: "Jé! A páni! A tuhle knihu všude hledám! Tuhle musím mít!" Jsem se konečně odhodlala a pár jsem si jich objednala. (Ano, knihomolové vědí, že slovo pár má v tomto případě více významů).

No jo, na tom není nic zvláštního... až na pár věcí.

Ano, tou první a nejhorší věcí je absolutní nedostatek času (děkuji vám předtermíny). Člověk má stále mnoho práce a vzteká se, že si nemůže přečíst knihu, kterou před týdnem objevil v Levných knihách a přitom se na ní tolik těší. No jo, že to není nic hrozného? Že zítra mám poslední zkoušku a času bude habaděj? Když myslíte...

Ale to jsem se ještě nepochlubila, že jsem také navštívila knihovnu, ze které jsem si odnesla šest krásných kousků, které si prostě musím přečíst. Z čehož plyne, že svoji koupenou knihu musím odsunout až na konec tohoto seznamu.

No jo, to je toho, však budou Vánoce a číst budu moct, co hrdlo ráčí. Jo, já vím, ale to už pomalu odbíhám od tématu. Zpět k tomu syslení knih. Už jsem se zmínila, že mi zítra přijde dalších šest knih, které jsem si objednala minulý týden? K těm se taky dostanu až někdy během příštího roku.

K tomu se nabízí jedna jediná, příhodná otázka, a to: "Proč to, sakra, děláš?" 

Na to je vcelku jednoduchá odpověď. My, knihomolové, opravdu rádi čteme, to ano. Ale znáte taky ten pocit, kdy zažíváte uspokojení jenom z toho, že si danou knihu nesete domů? Tu radost, kdy víte, že je kniha vaše. Nebo když vám knihy přijdou poštou a ten nepopsatelný pocit, co prožíváte při jejich vybalování. Potom si ji můžete uložit do knihovničky k dalším kouskům, které patří jen a jen vám a vrhat na ně toužebné pohledy, i když zrovna musíte dělat něco důležitějšího (například se učit, psát seminárky, atd...).

Víte, že tam budou i když všechno doděláte, a pak už jenom dojdete s úsměvem k tomu posvátnému místu přecpanému knihami a prsty zkoumavě přejíždíte přes hřbety a s nevyslovenou otázkou zkoumáte, která bude ta další, ta vyvolená, jenž vás na několik hodin odnese mimo realitu.

Proto to děláme, nakupujeme stále nové a nové knihy (s výmluvou, že prostě chceme podpořit nakladatelství), i když zrovna nemáme čas si je přečíst, a další nepřečtené na nás doma čekají. Prostě chceme zažít ten pocit, že patří jenom nám, a když je ukládáme do knihovničky, hřeje nás vědomí, že i na tuhle knížku jednou přijde řada a my se spokojeně pustíme do čtení.

Taky hromadíte? Pokud ano, udržujete si přehled o knihách, které u vás zatím leží ladem?