Rabování knihovny (5)

Taky máte pocit, že dneska byl nejvyšší čas opět navštívit knihovnu?
Ehm, tentokrát jsem v tom naprosto nevinně, ale kvůli read-a-thonu musím udělat zásoby... až na ten malý detail, že nejspíš na čtení nebudu mít čas, ale to je opravdu jenom detail.



Upřímně? Šla jsem si jenom pro jednu knihu, která se nacházela v dětském oddělení, a to pro Jsem roztříštěná, protože jsem ji chtěla číst během read-a-thonu.
Jenže jsem nejdříve musela vrátit knihy do dospěláckého oddělení, a to by byl hřích, kdybych se tam trošičku neporozhlédla.
A když jsem objevila Prvních 100, rozhodně jsem je tam nesměla nechat.

Tuhle knihu si chci přečíst už hodně dlouho, sháním ji už od premiéry seriálu, ale jelikož jsem četla spíše negativní názory, nechtěla jsem ji zatím kupovat. Takže jsem šťastná jako blecha, že si ji konečně můžu půjčit.

Od ničivé nukleární války žije lidstvo ve vesmírných lodích vysoko nad radioaktivním povrchem Země. Nyní je však sto mladých delikventů, které společnost považuje za postradatelné, vysláno na nebezpečnou výpravu s cílem znovu kolonizovat planetu. Může to být jejich druhá šance na život… nebo sebevražedná mise.
Stovka odsouzenců, pronásledovaných nástrahami divoké přírody a tajemstvími své minulosti, musí bojovat, aby přežila. Nikdy se z nich neměli stát hrdinové, ale nakonec mohou být poslední nadějí pro CELÉ lidstvo.


Pak už jsem se mohla vydat do dětského oddělení, jenže se ukázalo, že tam vážně neumím hledat. A jelikož jsem už obsluhu otravovala dvěma nepříliš chytrými otázkami, rozhodla jsem se, že knihu Jsem roztříštěná najdu sama. Jak už určitě tušíte, nepovedlo se mi to. Ale za to jsem objevila jiný poklad a to:

Na knihu Čistý se opravdu těším. Koukám po ní, už jejího vydání a konečně mám možnost si ji přečíst. 

Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno – jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.
Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty – možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.

(Zdroje anotací: databazeknih.cz)

Tak co, četli jste tyhle knihy, chystáte se na ně nebo je budete ignorovat?