Recenze: Esej o tragédii

Autor: Elizabeth LaBan

Počet stran: 288

Série: --

Díl v sérii: --

Nakladatelství: Host

Rok vydání ČR: 2014

Tentokrát si to Duncan namířil přímo na druhý konec chodby. Věděl, čeho se obává: měl tušení, že dostane ten rohový pokoj. Ten, který nikdo nechtěl. A měl pravdu. Na kusu bílého linkovaného papíru bylo naškrábané jeho jméno. Otevřel dveře a hned pochopil, proč o ten pokoj nikdo nestojí.


Elizabeth LaBan je americká spisovatelka žijící ve Filadelfii. Dříve pracovala ve zpravodajství televize NBC, vyučovala a přispívala do několika novin a časopisů. Esej o tragédii je jejím prvním románem pro mládež a vynesl jí ocenění Association of Booksellers for Children v kategorii New Voices Selection. Práva na tuto knihu se prodala do jedenácti zemí.





V této knize se odehrávají dva příběhy. Jeden Tima Macbetha, sedmnáctiletého albína, který přestoupil na Irvingovu školu, jenže než na samotnou školu nastoupí, pozná jednu dívku, do které se téměř okamžitě zamiluje. Vanessa představuje vše, co si myslí, že nikdy nebude mít. Je krásná, sebevědomá, oblíbená a chodí s nejoblíbenějším studentem na Irvingově škole. Jenže co když se Vanessa do Tima zamiluje? Jak skončí jejich příběh? Šťastně nebo tragicky?
Hlavním hrdinou druhého příběhu je Duncan, který nám prostřednictvím nahrávek představuje Timův příběh. Duncan se do jeho vyprávění ponoří a snaží se poučit z Timových chyb.

Na tuhle knihu jsem se chystala opravdu velmi dlouho a teď lituji, že jsem ji tak dlouho odkládala. Není to příběh, jaký obvykle čtu, takže jsem byla nesmírně mile překvapená, když jsem se tak rychle začetla.

Abych pravdu řekla, Esej o tragédii mě dostala hned několika věcmi. Neskutečně dobře se četla, a já se pomalu nemohla odtrhnout ani od první kapitoly. Do obou příběhů jsem byla natolik začtená, že jsem málem přejela zastávku, na které jsem měla vystupovat.
Další, co stojí za vyzdvižení stojí i samotná Irvingova škola, která na mě působila dojmem, že bych do ní nejspíš chodila ráda. Celá myšlenka vyučování pana Simona zní zajímavě a zábavně. Dokonce i ta esej k zakončení ročníku by mohla být zajímavá. A to ani nemluvím o koblihových dnech v jídelně, celá myšlenka školy působí opravdu lákavě.
Líbil se mi i způsob myšlení hlavních postav, kdy se oba hlavní hrdinové zamýšleli nad svojí esejí a vytvářeli si souvislosti v jejich chování a závěrečnou prací.
Celá kniha je napsaná opravdu čtivě, čemuž pomáhá i realističnost příběhu, která vás ihned vtáhne do děje a vám nezbývá žádný čas na to, abyste se nudili. Pomáhá tomu i záhada, která je odhalena až na konci knihy. Většinu příběhu budete přemýšlet jen nad tím, co se mohlo stát tak hrozného, že to Duncana tak vylekalo. Přímo to, co se stalo mě v jistém slova smyslu překvapilo, sice jsem čekala, že se stane něco podobného, ale ten konec jsem nečekala.
Poslední věc, kterou bych ještě ráda pochválila je promyšlenost postav. Autorce se opravdu povedlo udělat každou z nich jedinečnou. I když převládají spíš ty sympatické nad nesympatickými, to je alespoň můj názor.

Abych pravdu řekla, nemám vůbec tušení, co říct o Duncanovi. V podstatě se mi zdálo, že ho ke všemu muselo dokopat Timovo vyprávění. Působilo to na mě, že jinak by se k ničemu neměl a nejspíš by se jen utápěl v událostech minulého roku.
Tim mi byl převážně sympatický. I když to občas s tou sebelítostí dost přeháněl. Jasně, svým způsobem na to měl právo, ale copak mu nebylo jasné, že svým chováním si na sebe přitahoval, aby se k němu ostatní chovali tak, jak se chovali?
A Vanessa, tu jsem měla asi nejradši, ale také k ní mám výtku. Nelíbilo se mi, jak tahala oba kluky za nos. Jinak to byla sympatická, sebevědomá dívka, která si mě získala svými bláznivými nápady.

Na závěr bych chtěla říct, že kdo tuhle knihu ještě nečetl, měl by to napravit. Doporučuji se do knihy pustit, i kdy to není zrovna váš šálek kávy, můj to taky nebyl a příběh jsem si i přesto zamilovala. Rozhodně doporučuji!

HODNOCENÍ

Kniha: ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Obálka: ♥ ♥ ♥ ♥ ♥