Recenze: Putování Měsíčního stínu

Autor: Sean McMullen

Počet stran: 679

Série: Měsíční světy

Díl v sérii: první

Nakladatelství: Triton




"Chtěla bych si tu hlavu nechat," vysvětlila Senterri a její tón jasně říkal, že o tom nehodlá vyjednávat.
"Jantarové hřebínky, sbírám," ozvala se Velander, "Laron sbírá falešné tesáky. Dáma ráda hlavy, sbírat. Zahodili jsme tři, omlouvám se."
"Sbíráte hlavy?" přeptal se Laron.
"Jenom tuhle jednu," odvětila Senterri.
"Ale proč? Není na ní nic zvláštního, a když ji u nás najdou, tak už nebudeme jen chlapec a dvě ženy ve voze, budeme chlapec, dvě ženy a useknutá hlava. To vše by se dalo shrnout výrazem 'podezřelí'." 

O AUTOROVI

Sean (Christopher) Mc Mullen je jedním z nejvýraznějších objevů australské scény posledních dvaceti let, narodil se 21. 12. 1948 v Sale v australském státě Victoria.
Sean se v průběhu studií věnoval velké šíři oborů, např. informatice, počítačovým vědám, managementu i středověké fantasy. Má také spoustu zájmů jako karate, šermování či zpěv. Všemu se věnoval velmi aktivně, jako zpěvák byl dlouhá léta vůdčí osobností několika skupin, dnes je zástupcem instruktora bojových umění. Pracuje jako počítačový programátor v Melbourne, kde žije s manželkou Trish a dcerou Catherine, která jako dosud nejmladší australská SF autorka drží rekord v publikování povídky v profesionálním časopise.
Do žánru vstoupil povídkou The Pharaoh's Airship (1986). Zájem nejen australských čtenářů vzbudil oceněnými pracemi White Gate Is Open (1990) a Alone In His Chariot (1991).
Přišel s množstvím dalších knih, ale teď se budeme zabývat prvním dílem série Měsíční světy s názvem Putování Měsíčního stínu.

DĚJ

V prvním díle série se posádka malé a nenápadné, překvapivě technicky vyspělé lodi pokouší zastavit despotického vládce Warsovrana v jeho touze podmanit si svět pomocí děsivě destruktivní zbraně, jejíž stěží kontrolovatelná síla hrozí přivolat na zemi soudný den.

Svět je radioaktivní, má čtyři měsíce a lidé dvě srdce. Mocí posedlý císař ovládá magickou zbraň, schopnou vyvolat apokalypsu. Jiný fanatický šílenec se ji snaží získat a jde za svým cílem přes mrtvoly. Naštěstí se najdou zachránci světa, i když je to zvláštní, nepravděpodobná společnost: neurotický dvorní čaroděj, krásná kněžka lehčích mravů, upír s rytířskými sklony, čarodějka se sklonem k obezitě (na přísné dietě) a dívka s umělým vědomím ve vypůjčeném těle.

ÚVODEM

Asi před 6 lety se mi do ruky dostal druhý díl této série - Sklenění draci a byla jsem z něj naprosto unešená. Ale potom jsem zjistila, že je to vlastně druhý díl a od té doby jsem se snažila sehnat první. To se mi nedávno povedlo. Nemohla jsem se dočkat, až ho otevřu a přečtu.

MŮJ NÁZOR

Teď už mám knihu přečtenou a ptám se sama sebe, jak se mi něco takového mohlo líbit?! Nejspíš je to tím, že od doby, co jsem přečetla druhý díl, jsem narazila na spoustu vynikajících knih, čímž stouply i mé požadavky na knihy. Neříkám, že je to špatná kniha, svět, který autor vytvořil je naprosto originální a opravdu skvěle vymyšlený, ale i přes to mě moc zklamala.
Byla zbytečně moc dlouhá. Nekončící popisy a nudné části, které sice dokreslovaly děj, ale myslím, že by se klidně mohly vynechat, navíc se mi často stávalo, že právě tyto popisné scény, které mají něco dovysvětlit mě spíš mátly, takže jsem se kolikrát musela v knize vracet a přečíst si něco znovu, protože mi to nedávalo smysl. Dovolím si říct, že bych knihu zredukovala tak na polovinu.
V jedné recenzi jsem četla, že je kniha plná akce. Akce tam sice byla, ale nebyla to akce od které se prostě nemůžete odtrhnout.
Často jsem si přála aby už byl konec. Kniha mě opravdu moc nezaujala a špatně se mi četla, ale stále jsem doufala, že se to zlepší. Vždyť druhý díl byl přeci tak skvělý. Nezlepšilo. Jedinými světlými výjimkami byly scény, kde se vyskytoval upír Laron, díky němuž byla alespoň na chvíli zábava.

POSTAVY

Hned na začátek musím říct, že postav v knize bylo opravdu mnoho. Navíc s podobnýmí jmény, takže jsem občas měla problém se orientovat, ale na druhou stranu musím říci, že postavy byly opravdu propracované. K popisu vyberu jen ty úplně hlavní.
Ať nepíšu jen negativa, začnu mojí nejoblíbenější postavou, upírem Laronem. Ze všech postav mi byl úplně nejsympatičtější. Myslíte si, že upír nemůže mít rytířské zásady? Může. A to ho dělá naprosto unikátním. Zabíjí totiž jen zloděje, opilce a násilníky, kteří nikomu nebudou chybět. Navíc potkat upíra ve věku 14-ti letého chlapce s akné, je opravdu zábavná představa. Za celou dobu byla s Laronem největší zábava, což jsem opravdu ocenila. Laron je opravdu dobře propracovaná postava s neuvěřitelnou minulostí.
Další, alespoň trochu zábavná postava, byla čarodějka Wensomer, která se podílela na boji proti Warsovranovi. Čarodějka na dietě, která se učí tančit aby zhubla a která neodolá pečeni ani koláčkům mi silně připomínala mě. Byla mi sympatická už od první chvíle, kdy se v knize objevila.
Další hlavní postavou byla kněžka Terikel, která mi ze začátku přišla docela fajn, ale později zase byla poněkud arogantní.
Nesmím zapomenout ani na hlavní zápornou postavu, císaře Warsovrana. Už od první chvíle mi bylo jasné, že je to neskutečný idiot, který se snaží ovládnout, co jen může a nezastaví ho ani zničení kontinentu, kterému vládne i s jeho obyvateli. No prostě despotický blbec.

HODNOCENÍ

Kniha: ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Obálka: ♥ ♥ ♥ ♥ ♥